Co ale mám děsně rád je ajvar. Letos mě navíc popadla syslicí nálada a tak jsem se kromě marmelád a nakládaných okurků rozhodl, že rozhodně musím mít taky vlastní ajvar. Na to, že na něj bude potřeba hooodně pečených paprik jsem v tu chvíli samozřejmě nemyslel. Nastal den D a já na trhu koupil 2,5kg lilků a 1,5kg nádherných masitých kapií. Gril se mi roztápět nechtělo, tak jsem klasicky zapnul troubu na 220 stupňů, z paprik vyndal stopky a semínka a dal je péct do trouby. Trvalo to asi hodinu, než byly pěkně popraskané, místy do černa. Provoněly celý byt, v tuhle chvíli jsem se na ten ajvar doopravdy začínal těšit. Další fáze byla taky jasná - dát papriky do misky, zakrýt fólií a nechat zapařit. Přijdu po půl hodině, papriky už byly vychladlé, tak jsem je začal loupat. A tu nastal problém. Papriky jsou samá slupka, ale nikde žádná dužina! Prostě se trhají pod rukama, ale dužinu z toho ne a ne dostat. Nakonec jsem je kousek po kousku kladl na prkýnko a nožem z nich opatrně zeškraboval mikroskopickou vrstvu dužiny. Z 8 obřích paprik o váze 1500g se mi po nekonečném utrpení podařilo vydolovat odhadem 150g dužiny. A tak je to prostě pokaždé! Proč to na videu vždycky vypadá jednoduše jako loupání slupky od banánu, ale v důsledku je z toho kitchen nightmare? Je to paprikama, technikou nebo mýma nešikovnýma rukama? Používám špatný druh paprik nebo je mám místo pečení radši opalovat na sporáku?
Obávám se, že z ajvaru letos nebude nic a já se svého odporu k loupání paprik jenom tak nezbavím. Anebo se hecnu a dodělám ho, ale v tom případě to asi bude ten nejdražší ajvar ve střední Evropě, protože na mých pár skleniček padne půl skleníku paprik.
